THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po zajímavě se tvářícím úvodu, jenž mě namlsal na noise-industruální lahůdku kořeněnou peprným free jazzem, ukazuje deska „Case report“ svoji pravou tvář. Rozjíždí se těžkopádná mašina, která je tvořena částečně z darrellovských řádným bucharem onýtovaných plechů, fearfactorovských výrobních postupů, překreslených biohazardovským rukopisem. Stručně řečeno, hácéčko se vším všudy, sociálně kritickými texty, hutnými kytarami, dostihovou dvoušlapkou, zdravou agresivitou a nasupeností. Bohužel také notnou obehraností jednotlivých motivů, přebraností aranží a obrovskou mírou old schoolové hard-corové konvence.
Zvuková stránka pocházející z bzeneckého Shaarku je poplatná žánru, nemám k ní příliš výhrad, k hudbě dobře sedne a dotváří živorodou auru kolem skladeb. Jsem přesvědčen, že tato hudba bude fungovat živě, ale ze sluchátek i na velmi sporé ploše necelých dvaadvaceti minut začne velmi brzo nudit. Ucho bezcílně hledá zajímavá místa, kterých by se mohlo chytit, ale je toho jen velmi málo, co po hudební stránce zaujme. Stále podobně dusající dvoušlapka, těžkotonážní kytara, monotónní řev, skladby ve středních tempech, klasický hardcorový střih aranží nezachrání ani intra, které zdobí počátky některých skladeb. Zajímavějšími kousky jsou například šestá skladba „Patient“ s výraznou bublající basovou linkou a následující česká „Idea“, kde jako planá růže na popelavě šedém poli září pokus o melodii a dynamiku ve vokálu. Tyto mé výtky ovšem neznamenají, že jde o nějakou plytkou hudbu bez obsahu. Na FETUS IN FETU je znát, že to co dělají, dělají s přesvědčením a nasazením. Pokud by podobná nahrávka vznikla před patnácti lety, měla by šanci zaujmout, ovšem v dnešní době jde spíš o nostalgický historický exkurz do počátků žánru. Vzhledem k tomu, že překlad jména skupiny je Zárodek v zárodku, pevně doufám, že příště se urodí něco zajímavějšího.
Poněkud řídká kolekce srdečních a upřímných hard corových motivů, které jste již v menších obměnách měli možnost mnohokrát slyšet v minulosti.
4 / 10
1. Intro
2. Люди, Будьте Бдит
3. Identity Crisis
4. Woodoo
5. Maniac
6. Patient
7. Idea
8. War Of Aggression
9. Short Vision
Case Report (2006)
Selana (2006)
Immortal Music MC (2005)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 21:20
Produkce: FETUS IN FETU
Studio: Shaark
Nahodou mě se to libí
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.